Původní kronika našeho sboru se bohužel nedochovala, přesněji řečeno, ztratila se. Lze tedy pouze čerpat z informací a z pamětí pana Josefa Kyseli, který kroniku našeho sboru obnovil znovu v roce 1983 a byl našim kronikářem v letech od 1983 do roku 2002. Díky němu je nám nyní známo, že Dobrovolná hasičská jednota v Dobříkově byla založena v roce 1894. Tento letopočet je doložen „Ročenkou“ ZHJ v Čechách a vyvrací tak záznam jednoho z obecních kronikářů, že Sbor dobrovolných hasičů v Dobříkově byl založen až v roce 1896. Pro porovnání uvedu příklady jak byly založeny další hasičské jednoty v okolí: Janovičky v roce 1924, Jaroslav v roce 1936, Zámrsk v roce 1882, Radhošť v roce 1866 a Vraclav 1890.

Sbor dobrovolné hasičské jednoty v Dobříkově patřil k I. Obvodu okresní hasičské jednotě vysokomýtské.

Zakládající členové místní hasičské jednoty v naší obci lze určit jen dohadem. Jedním z prvních průkopníků byl pan Josef Lohynský, nar.: 25.12.1849, který se do naší obce přiženil do domu čp. 43 (dnes dům Zamastilů). Dalším zakládajícím členem byl pan Václav Skřivánek, nar. 11.9.1859, bytem dům čp. 29, nyní budova obecního úřadu. Z dřívějších dalších zakládajících členů byl pan Josef Dohnal, nar.: 3.4.1876, který se do naší obce přiženil do domu čp. 71.V roce 1894 byl také přijatý za člena pan František Myška, nar.: 16.1.1879, který se do obce přistěhoval a založil si zde později živnost kovářskou (nyní dům čp. 8, p. Horák Jaroslav).

Později byli členové dobrovolných hasičských jednot vybíráni z řad čekatelů, protože stanovy tehdy ukládaly, že nemůže být členem každý. Byli to například tito členové:

Václav Toušek, František Toušek, František Skřivánek, Jaroslav Dvořák, Alois Novák, Josef Toman, Miroslav Houdek, František Svatoš (kolář), Ladislav Jeništa, František Hašek, Vratislav Horáček, Lžíčař, Josef Kadrmas, Jindřich Kysela, František Schejbal, Josef Němeček, Jan Horák, Jan Šrajer a další.

Původní hasičská zbrojnice byla stavěna v roce 1897 u čp. 82. V tomto domku bydlel pan František Hanzl, později pan Antonín Králík, paní Mudruňková, pan Jan Baťa a dnes zde bydlí pan Bohumír Baťa. Tato zbrojnice měla i místnost, která sloužila k odpočinku pro tehdy nařízené noční hlídky v obci, které se držely v době okupace za druhé světové války. Byly zřizovány hlídky k udržování ochrany majetku.

Nová hasičská zbrojnice se začala stavět 8. března 1958, kdy byly vytyčeny základy pro tuto stavbu. S uklízením vrchní zeminy se začalo 15. března a následně se pokračovalo další den v navážení písku a kamene.Do práce se zapojilo dosti zdejších požárníků a občanů. Závazkovým hnutím bylo na tuto stavbu získáno 4000 brigádnických hodin, odpracováno však bylo 4800 hodin. Dle záznamů nejvíce odpracoval brigádnických hodin pan Šimek Alois, čp. 12, který měl také původně zde dostat byt.

V přízemí je prostorná garáž pro požárnickou techniku a hezká klubovna. V prvním patře je byt, který byl nakonec přidělen panu Jaroslavu Vrbovi a jeho rodině. Pan Vrba byl dlouholetým členem našeho sboru a bydlel zde až do své smrti, tedy do roku 2006, poté byl byt rekonstruován a po rekonstrukci výběrové řízení na přidělení bytu vyhrál Březina Jaroslav ml. a Taťána Vodvárková s dcerou.

Co se událo ve sboru v průběhu let není zcela zřejmé, ale např. díky manželům Leňovým víme (věnovali originální pozvánku na ples z té doby), že 7. února 1904 byl pořádán místním sborem ples, který byl uspořádán v hostinci u p. J. Dostála, a že zde hrála Srubská hudba, řízená kapelmistrem Františkem Matouškem. Dále víme, že v červenci roku 1912 odstoupil starý výbor hasičský, kterému byl velitelem pan František Svatoš, nar.: 13.7.1861 z domu čp. 21 a nastupuje nový výbor s velitelem panem Františkem Kvapilem z domu čp. 65 (dnes zde bydlí Jiří Podhajský), v tomto roce členská základna čítá 20 členů.

V roce 1914 byla nejprve zapůjčena a následně zakoupena vozová požární ruční dvoupístová stříkačka, která sloužila sboru až do roku 1954, kdy byla nahrazena motorovou stříkačkou PPS-8.

5. června 1932 bylo v naší obci pořádáno Albrechtickou hasičskou župou veřejné okrskové cvičení, kterého se zúčastnilo 17 okolních sborů. Místní sbor cvičil s vlastní ruční stříkačkou a s motorovou stříkačkou vypůjčenou z Vysokého Mýta, byly zkoušeny vodovodní hydranty.

V roce 1965 došlo k 1. lednu ke sloučení původní Dobrovolné hasičské jednoty ve Rzech s původní Dobrovolnou hasičskou jednotou v Dobříkově. Na počest sloučení organizací se tehdy uspořádal společný ples.

V roce 1969 – MNV koupilo v hodnotě 12.789,-Kč 21 ks nových vycházkových uniforem a další 3 byly přiděleny sboru od OI ČSPO v Ústí nad Orlicí.

V roce 1978 začíná pod taktovkou Josefa Kysely aktivně pracovat kolektiv mladých požárníků, který z počátku čítá cca 10 dětí, v roce 1980 jich však bylo 20, v roce 1982 jich bylo 27 a v roce 1984 jich bylo 32.

V roce 1984 oslavy 90 let od založení našeho sboru.

A v roce 1985 vyvrcholila práce s kolektivem mladých požárníků a bylo našim sborem pořádáno Obvodové kolo „Hry Plamen“

V roce 1988 je u nás pořádán celookresní branný závod mladých požárníků.

Poslední zápis v kronice od Josefa Kysely je v roce 1989. Následující roky sbor byl naprosto neaktivní až do roku 1995, kdy se pomalu sbor začal opět probouzet. U obnovení práce ve sboru tehdy byli Jeništa Václav, Horák Jaroslav, Březina Jaroslav, Kašpar Zdeněk, Vrba Jaroslav, Kysela Josef, Šejnoha Jiří.

V roce 1996 dle poznatků Josefa Kysely, mimo jiné i tehdejšího starosty zdejších dobrovolných hasičů, ze dne 16.12.1996 byl stav sboru dobrovolných hasičů takovýto:

Při návštěvě zbrojnice dne 10.02.1996 si členové všimli, že schází velitelská mosazná přilba, která zdobila sál při hasičských zábavách a výročních schůzích. Chybí i černé přilby a dvě přilby laminátové.“ Z takto žalostného stavu zbrojnici a klubovnu nakonec ve spolupráci s Obcí Dobříkov dali hasiči dohromady a v letech 1998 a 1999 se podařilo do sboru přivést novou sílu mladých lidí jako byl např. Jan Hanzl, Tomáš Hebr či Petr Podhájecký, díky kterým se opět mohlo začít jezdit po hasičských soutěžích v okolí, začal se opět konat hasičský ples apod. Sbor se pomalu začal stavět na nohy a vyvrcholení toho bylo uspořádání oslav 110. výročí od našeho založení, které proběhly v roce 2004. Nemalý díl na konání těchto oslav měl Jaroslav Březina, dřívější velitel našeho sboru, následný starosta sboru a nynější čestný člen sboru, který společně s Kristýnou Svatošovou dokázal, že v našem sboru jsou schopní lidé, kteří chtějí něco pro sbor udělat. V průběhu deseti let se sbor poměrně dost omladil a získal do svých řad mnoho důležitých a stěžejních lidí. V posledních letech je sbor aktivní, snaží se být vždy tam, kde je ho třeba, ať už se jedná o kulturní akci, soutěž či pomoc druhým v nouzi. V letošním roce, tzn. v roce 2010 se dokonce podařilo zakoupit naše historicky první hasičské vozidlo, zúčastnit se rekordu v dálkové přepravě vody a založit družstvo mladých hasičů.

Nejprve o hasičské technice obecně. Dříve po většinou dřevěná zástavba měst a vsí, způsobovala vždy rychlé rozšíření ohně a omezené možnosti hašení – vodou z věder. Byla proto nutná taktika zvládání požárů, kterou bychom mohli nazvat „bourací“. Všechno, co lidé tehdy mohli udělat, bylo, že pomocí žebříků, seker a trhacích háků strhávali střechy sousedních domů, aby zastavili postup požáru.

Už roku 1518 Antonín Platnéř z Augšpurku vynalezl a sestavil vozovou stříkačku. Jako první toho druhu byla samozřejmě nedokonalá, ale časem se vylepšovala. Čím byla taková stříkačka výkonnější, tím byla i dražší, proto vyžadovala k obsluze kvalifikovanou posádku. Nejprve se čerpalo ručně, pak posloužil parní stroj, posléze i motorový pohon čerpadel.

Známým českým výrobcem parních stříkaček se stala od roku 1884 smíchovská firma Smejkal. Tímto datem začal rozkvět hasičské činnosti v Čechách. Smejkalovy parní stříkačky byly výkonné. Když pár koní přitáhl stříkačku, vyrobenou roku 1892 na místo a měla již potřebný tlak páry, vytlačila do hadice a současně si ze zdroje natáhla až 800 litrů vody během jediné minuty.

Ne všude si však mohli dovolit drahou vozovou stříkačku. Zvláště na vsích se spokojovali se stříkačkami malými s ruční obsluhou. Menší stříkačky ze začátku 19. století pro jednu osobu dostaly jméno „berlovky“. Obsluhující se opřel obvykle levou rukou o vykrojenou podpěru (jako berli) a toutéž rukou pumpoval. Berlovka stála v nádobě s vodou. Byla-li stříkačka pevně uchycena k putně, říkalo se jí „putnovka“. Byly i větší ruční stříkačky – sudovky, upevněné v sudech nebo kádích. Zřejmě nejstarší hasící pomůckou byly kbelíky ze slámy, plátna a plechu.

Jak se podařilo zjistit panu Josefu Kyselovi, Albrechtická „Župa“ zapůjčila Dobrovolné hasičské jednotě v Dobříkově vozovou požární ruční dvoupístovou stříkačku, kterou obec v roce 1914 za obnos 400,-Kč koupila. Tato ruční stříkačka sloužila obci až do roku 1954 a byla garážovaná v původní hasičské zbrojnici. Bohužel následně byla prodána na Slovensko.

V roce 1954 byla zakoupena místním národním výborem nová motorová stříkačka PPS – 8, tj. požární přenosná stříkačka s výkonem 8000 l za minutu.

21. února 1964 OI ČSPO v Ústí nad Orlicí přiděluje našemu sboru pro požárnické potřeby nákladní automobil značky TATRA – 805, v ceně 19.575,-Kč.

V roce 1969 OI ČSPO v Ústí nad Orlicí zakoupila pro náš sbor požární přenosnou stříkačku PPS – 12 o výkonu 12 000 l za minutu v ceně 24.389,-Kč. Dobříkovská motorová stříkačka PPS – 8 byla odvezena společně s tou Rzovskou zpět na OI ČSPO v Ústí nad Orlicí a následně byla přidělena na Kralicko. Ta Rzovská byla přidělena do obce Němčí.

V roce 2005 zakoupila Obec Dobříkov mobilní víceúčelovou stříkačku PFPN 10-1000 v ceně 250.000,-Kč. Tato mobilní stříkačka je přednostně určena k hašení požárů, čerpání vody ze zaplavených prostor a dálkové přepravě vody. Požární stříkačka funguje jako samostatný čerpací agregát, poháněný spalovacím motorem. Díky rámu s otočnými madly je možno přenášet zařízení i na vozidlu nepřístupná místa. Stříkačka má max. výkon při 10 bar a jmen. sací výšce 1560 l/min a max. výkon při 8 bar a jmen. sací výšce 1860 l/min, váží 190 kg, má tříválcový motor o 1200 ccm a o výkonu 40 kw.

V roce 2010 si sbor z vlastních finančních zdrojů koupil historicky první hasičské auto pro sbor – Avii 30N, rok výroby 1978, kompletní rekonstrukce vozidla Avia proběhla v roce 2005, kdy se oprava vzala takříkajíc z gruntu a vozidlo získalo nynější podobu.Toto vozidlo bylo zakoupeno od SDH Dlouhá Ves, která leží nad pravým břehem řeky Otavy při silnici ze Sušice do Kašperských Hor za 39 tisíc Kč.